Datum registrace: 30. 01. 2014
xRA0x
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136794.90 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5694 h 36 min |
xRA0x
Jak psát blog?Lyrický fejeton o nelyrickém dnešku aneb koho všechno bych zbila
07. 06. 2014
Že tak,jak je dnes,musí být nutně i zítra?
Jak kdy a kde....
Včera jsem vnitřně zářila a věřila, dnes pláču a jsem to zase Já. Zatímco se mi má mysl snažila vnutit, že léto se přežít dá, dnes mne něco opět přesvědčilo, že v mým případě to nepůjde v týhle republice asi nikdy.
Stala se totiž hrozná věc. Člověk vyžraný,věčně v mikinomyši chodící, vyšel ven v letním oděvu. Pestrém. Sladěném. Kryjícím. Prostě letním! Jenže oči druhých říkaly, že takhle by to tedy nešlo.
Oči se přilepily na modrou barvu potisku a odmítaly se ho pustit i za rohem. Ve 30 stupních nebylo čechům zatěžko vylézt zpoza rohu a podívat se s rukama na bocích a vypnutým tučným břuchem znovu na tu nebývalou opovážlivost a bokatou mohutnost.
Vedro,které kolem mne vířilo,mne obemykalo stejně,jako když jsem chodila halena ve svém mykimausovi, takže mi přišlo jedno, jestli jdu v teniskách nebo sandálech.
Oslepovalo mne slunce a moje bíle bledá pokožka svítila na kilometry...musela být vidět i z vesmíru. I z letadla museli vidět,že jdu!
Nalétávaly na mne mouchy, vlasy mi plihly a v kontrastu mých bílých vyšisovaných loken a rudých lící bylo cosi...komického,co ostatní ale očividně těšilo.
Škodolibost druhých se do mne vsakovala a dělala mne určitě ještě větší.
Vchodové dveře,výlohy a skleněné prostory mi vracely obraz matrony po 50 dětech.
Na to si tak nějak pořád zvykám a nezbývá asi než to přijmout,ale myslím si, že hlavní vinu na tom všem nesou mé oči.
Moje oči mi při pohledu na mě samotnou od hrudníku dolů říkaly, že nechápou, jak je možný že všude vypadám jinak.
Kdyby to šlo,svým očím bych vážně napráskala za to, že mi tak vytrvale lžou.
Za to,že mi doma ukazují má stehna jemně bronzová a v podstatě vytvarovaná.
Že doma má mé bříško plochost a lezou mi kyčle, zatímco venku mám boky dva metry a stehna mají výrazné x, i když mi stín háže odraz souměrných přesýpacích hodin.
Že si se mnou hrají i přes to, že si je umím tak hezky nalíčit.
Napráskala bych své hubě, která na oslavách potřebuje žrát chlebíčky a dorty.
Urvala bych tu hlavu, která pořád věří těm šklebům a pohledům druhých.
Zapíchla bych to srdce, které se ihned zatřese strachy a zklamáním a zlomila bych hřbet, který se ihned ohýbá,místo aby se pyšně narovnal.
Zamkla bych do komory ty oči,které se ozývají, když to nejmíň chci.
Mé ruce říkají, že mé plné tvary se zpevňují a jsou hladké,takže dotek na ně není nepříjemným...jenže to ihned zase zabijí oči a hlasitě vykřiknou,že to k ničemu není,protože ty dolíky vidět JSOU.
Dnešní mejkap se mi nebývale vyvedl...jenže to k ničemu nebylo, protože moje oči,poté,co hlavě našeptaly, na jak hrozném těle se nese,přiměly ohnout nejen šíji ,ale i hřbet k zemi.
A tak dnešek prožila mladá žena,která sice má víc jak 20 kilo nadváhy, ale která úzkou pánev mít nikdy nebude,se sklopenou hlavou a věčně se opakujícím otazníkem: jak tedy vlastně vypadám?
( víte o co že u mě jde? až půjde reklama na Hornbach,muže jak tančí s vrtačkou a žena mu nese do pokoje kafe a zarazí se nad ním,pozorně si té ženy všimněte. Ji totiž nepřehlédnete. Její boky a tím pádem i stehna jsou široká a vytváří dojem nohou do X. To jsem totiž já.A to bolí.)
Jak kdy a kde....
Včera jsem vnitřně zářila a věřila, dnes pláču a jsem to zase Já. Zatímco se mi má mysl snažila vnutit, že léto se přežít dá, dnes mne něco opět přesvědčilo, že v mým případě to nepůjde v týhle republice asi nikdy.
Stala se totiž hrozná věc. Člověk vyžraný,věčně v mikinomyši chodící, vyšel ven v letním oděvu. Pestrém. Sladěném. Kryjícím. Prostě letním! Jenže oči druhých říkaly, že takhle by to tedy nešlo.
Oči se přilepily na modrou barvu potisku a odmítaly se ho pustit i za rohem. Ve 30 stupních nebylo čechům zatěžko vylézt zpoza rohu a podívat se s rukama na bocích a vypnutým tučným břuchem znovu na tu nebývalou opovážlivost a bokatou mohutnost.
Vedro,které kolem mne vířilo,mne obemykalo stejně,jako když jsem chodila halena ve svém mykimausovi, takže mi přišlo jedno, jestli jdu v teniskách nebo sandálech.
Oslepovalo mne slunce a moje bíle bledá pokožka svítila na kilometry...musela být vidět i z vesmíru. I z letadla museli vidět,že jdu!
Nalétávaly na mne mouchy, vlasy mi plihly a v kontrastu mých bílých vyšisovaných loken a rudých lící bylo cosi...komického,co ostatní ale očividně těšilo.
Škodolibost druhých se do mne vsakovala a dělala mne určitě ještě větší.
Vchodové dveře,výlohy a skleněné prostory mi vracely obraz matrony po 50 dětech.
Na to si tak nějak pořád zvykám a nezbývá asi než to přijmout,ale myslím si, že hlavní vinu na tom všem nesou mé oči.
Moje oči mi při pohledu na mě samotnou od hrudníku dolů říkaly, že nechápou, jak je možný že všude vypadám jinak.
Kdyby to šlo,svým očím bych vážně napráskala za to, že mi tak vytrvale lžou.
Za to,že mi doma ukazují má stehna jemně bronzová a v podstatě vytvarovaná.
Že doma má mé bříško plochost a lezou mi kyčle, zatímco venku mám boky dva metry a stehna mají výrazné x, i když mi stín háže odraz souměrných přesýpacích hodin.
Že si se mnou hrají i přes to, že si je umím tak hezky nalíčit.
Napráskala bych své hubě, která na oslavách potřebuje žrát chlebíčky a dorty.
Urvala bych tu hlavu, která pořád věří těm šklebům a pohledům druhých.
Zapíchla bych to srdce, které se ihned zatřese strachy a zklamáním a zlomila bych hřbet, který se ihned ohýbá,místo aby se pyšně narovnal.
Zamkla bych do komory ty oči,které se ozývají, když to nejmíň chci.
Mé ruce říkají, že mé plné tvary se zpevňují a jsou hladké,takže dotek na ně není nepříjemným...jenže to ihned zase zabijí oči a hlasitě vykřiknou,že to k ničemu není,protože ty dolíky vidět JSOU.
Dnešní mejkap se mi nebývale vyvedl...jenže to k ničemu nebylo, protože moje oči,poté,co hlavě našeptaly, na jak hrozném těle se nese,přiměly ohnout nejen šíji ,ale i hřbet k zemi.
A tak dnešek prožila mladá žena,která sice má víc jak 20 kilo nadváhy, ale která úzkou pánev mít nikdy nebude,se sklopenou hlavou a věčně se opakujícím otazníkem: jak tedy vlastně vypadám?
( víte o co že u mě jde? až půjde reklama na Hornbach,muže jak tančí s vrtačkou a žena mu nese do pokoje kafe a zarazí se nad ním,pozorně si té ženy všimněte. Ji totiž nepřehlédnete. Její boky a tím pádem i stehna jsou široká a vytváří dojem nohou do X. To jsem totiž já.A to bolí.)
Hodnocení (1 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
07. 06. 2014 22:40
Ahoj Eleno, máš krásný jméno a píšeš moc zajímavě!!! Léto je nádherný, já jsem si dnešek užila i s mírnou obezitou a s boky stále ještě pořádnými :-))). Zkus se vrhnout na semaforky. Mně moc pomohly a to nejen zhubnout,ale hlavně jsem se naučila jíst správné složení stravy a cítím se fakt tak dobře, jak už dlouho ne!!! Dokonce jsem se dostala postupně do fáze, že hubnu pomalinku a vůbec mi to nevadí, ba naopak. V mých dřívějších pokusech o hubnutí bych s tím už dávno flákla - Nejprve za 3 měsíce 10,5 kg což bylo dobrý,ale teď 3 kg za dva měsíce. ale právě proto, že se cítím dobře, tak mi to vůbec nevadí! A to beru jako můj největší úspěch a věřím, že teď opravdu zhubnu těch 20 kg, které jsem si předsevzala. Moc ti přeji,ať zítřejší letní den je veselejší,než ten dnešní!!!
07. 06. 2014 22:35
a musíš věřit sama sobě a pak uvěří i ti ostatní, pokud se budeš ponižovat a shazovat tak budou i ostatní. nedovol to nikomu ani sobě .Jakou energii vyzařuješ taková se ti bude vracet
07. 06. 2014 22:33
holka to bude dobré, věř že bude lépe. A pokud tě lidé posuzují jak vypadáš než jaká jsi tak ti nestojí za to.JÁ vážila 155kg a vždy mě lidi brali i tedˇ když vážím 110kg. Vědí jaká jsem a jaká jsem byla a ti je důležité,a strojím se tak jak mě to vyhovuje než ostatním. Pokud se v tom cítím dobře tak je mi dobře. Podívej se na Halinu Pawlovskou jaká to je matrona a co nosí za modely a nebo Helena Růžičková a ty jsi tisíckrát krásnější a štíhlejší. Vykašli se na všechny, užívej si sluníčka a usmívej se at´ vidí že jsi spokojená a štˇastná a pamatuj že jsou na tom lidi hůře než ty sama
07. 06. 2014 22:29
xRA0x: děkuju :-) já jsem nikdy v minulosti nebyla tlustá, jsem se vyžrala až po té, co jsem se "vyléčila" z MA, moje nejhubenější váha byla 47kg a taky jsem si přišla tlustá, asi máme nějaké rozbité mozky či co ;-)
mohu se zeptat, kolik měříš? všude uvádíš jen váhu, ale výška je taky relevantní :-)
opravdu doporučuji jet podle semaforků, jak píšou holky, taky podle nich jedu, sice mi to jde straaaašně pomalu, ale jde ;-) držím palce ať se daří...
mohu se zeptat, kolik měříš? všude uvádíš jen váhu, ale výška je taky relevantní :-)
opravdu doporučuji jet podle semaforků, jak píšou holky, taky podle nich jedu, sice mi to jde straaaašně pomalu, ale jde ;-) držím palce ať se daří...
07. 06. 2014 21:38
Přečetla jsem si pozorně všechny Tvé blogy....psala jsi, že tady nezapisuješ jídlo, přitom se Ti nedaří hubnout a eperimentuješ. Taky zřejmě nefunguje pschika. Ono to nastavení se k pozitivnímu myšlení je těžké, ale dá se to naučit. Co takhle zkusit konečně zapisovat a jíst podle semaforků, jako většina z nás, kterým se opravdu podařilo zhubnout a hlavně změnit životní styl? Měj se ráda, jsi jedinečná ososbnost, jako každý z nás, není nikdo na světě stejný jako Ty a zkus se tolik neřešit. Přeju Ti hodně sluníčka hlavně v duši, užvej si léto a usměj se na svět kolem sebe.
07. 06. 2014 21:27
ou ou ou, zjevně tě uchvátila tetka depka do svejch spárů. Zažeň tu potvoru pryč. A nenadávej si pořád, to si nezasloužíš. Všechno, i hubnutí začíná v hlavě. Taky se tam snažím dělat pořádek - to za mě nikdo neudělá. A měj se trochu ráda - taky se to učím :-))
07. 06. 2014 21:02
Ammey hezkej pejsek :) víš u mě jde o to, že já tak vyžraná nebejvala,ale už tehdy jsem byla macatá jasněže. jenže tehdá to bylo jakž takž normální a já si toho nevážila. a to mě nejvíc štve.
07. 06. 2014 21:02
Děvčata,nesmíte se moc prohlížet ve výkladních skříních.Vaše tělo k Vám patří ,musíte se jen ho naučit "nosit " a svět bude hned hezčí. Příjemný zbytek dne :-))
07. 06. 2014 20:59
Káťo když šla po nějakým ňůjorku tak je jasný že si jí nevšimli.Tady u nás se čumí i na barevný plastový brejle. Tohle nejsou naše výmysly,ale česká realita.
07. 06. 2014 20:34
holky a nejste na sebe trošku moc přísné? Někde dělali pokus kde modelka šla nahá po městě a skoro nikdo si jí nevšiml ... proč by se někdo pozastavoval nad vámi? Vsadím se, že si vás doopravdy vůbec nikdo neprohlížel ani vás nehodnotil, to vám nešeptala jen vaše hlava, takže ji zvedněte, usmějte se a vykročte pravou nohou do léta a pořádně si ho užijte.
07. 06. 2014 20:01
ahoj Elen, tyhle pocity doooobře znám, píšeš mi jak z duše ;-) dneska jsem vyšla místo v oblíbeném svetru v tílku a v sukni (šla jsem jenom s psíkem, ne nikam do města honit parádu) a celou dobu jsem přemýšlela, jak mě asi vidí ostatní a jestli jsem to náhodou nepřepískla...
snad se nám jednou podaří zhubnout, jsem tu od března a stále pevně věřím, že se dokážu fyzicky změnit "k lepšímu". Přeji Ti, ať hlava tolik nešrotuje, taky bych to tak potřebovala.. užívej pěkného počasí a pokud se Ti povede vyp*dnout se na okolí, bude Ti určitě líp :-)
snad se nám jednou podaří zhubnout, jsem tu od března a stále pevně věřím, že se dokážu fyzicky změnit "k lepšímu". Přeji Ti, ať hlava tolik nešrotuje, taky bych to tak potřebovala.. užívej pěkného počasí a pokud se Ti povede vyp*dnout se na okolí, bude Ti určitě líp :-)
xRA0x
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
http://frankkrejci.blog.idnes.cz/c/412862/Velky-zadek-chlouba-zeny-Ne-vsak-kazde.html